Jak to všechno začalo

Před třemi lety jsem pro Vás vytvořila náš první kousek ťapáčků, který neměl takovou podobu, jakou má dnes. Zajímá Vás víc? Jste maminka, která se stará o své milované děti a potřebuje chvilku relaxu, posaďte, uvolněte se a přečtěte si něco o tom, jak takové botičky vznikají. 

Jako novopečená maminka jsem během kojení a přebalování rozhodně neřešila, co bude naše Sofi nosit na nožkách. Byla jsem ráda za dvě hodiny souvislého spánku. S přibývajícími měsíci, kdy jsme se sladily, začaly spát alespoň ty čtyři hodiny za den, bylo na čase vyrazit mezi lidi se stejnými zájmy. Zájmům tehdejších časů rozuměj - celodenní lítání kolem brečícího nespokojeného miminka. Osoba s mastnou neumytou hlavou a bolavými bradavkami a emocema šplíchajícími na dálku byla nucena opustit teplo domova a navštěvovat jednou týdne cvičení rodičů s dětmi. Prý ´´už ti hrabe holka, dělej se sebou něco´´. Pokud právě procházíte tímto obdobím, nebojte, nejste v tom sama a věřte v bílé světlo na konci tunelu, pokud do toho nevlítnete za půl roku ve víře, že kojení je antikoncepce. Z našeho cvičení se stalo spíše cvičení slovní zásoby s bandou dalších maminek.

Po čase jsme naše setkávání prohlubovaly a s holkama se potkávaly i mimo naše debatování u protahování horních a dolních končetin našich dětí. Přátelství nám vydrželo a i přes návrat do práce nás všech se alespoň jednou ročně sejdeme na oslavu narozenin našich bejbíků. 
 

V době, kdy bylo Sofince přes půl roku jsem vysledovala, že pár dětiček nosilo na nožkách nějaké ty botky na ozdobu, spíše ke sladění kompletu. My jsme ale řešily praktickou stránku věci. Sofi se začala poměrně brzy stavět, asi tak v 7 měsících, což je v ponožkách rozhodně úkol nelehký. Proto jsem vyrazily právě po zmiňovaném cvičení do nejbližšího obchodu, z čehož mi šla hlava kolem, vždy jsem měla problémy si vybírat, natož v dnešní překombinované nabídce levného či předraženého zboží pochybné kvality pro děti. Pomalu ale jistě jsem si ujasnila, že je pro takto maličké dítě zbytečné, aby mělo na nožičkách těžší obuv než samo váží. Domů jsme odcházely s navlékacími ponožkami s protiskluzovou podrážkou. Nošení nám dlouho nevydrželo, po pár vypráních náplet vypadal, jako by se jednalo o kousek nošený po tři generace, o držení ponožtiček na nožce nemluvě, více času na nohou trávily schováváním se před námi a my stále řešili lichožroutskou záhadu. Naši poslední návštěvu obchodu uzavřel kousek oblíbené obuvi s ohebnou a prostornou podrážkou s nápletem. Bohužel ho potkal stejný osud, jako jeho předchůdce, smutný a osamělý život ve ztrátách a nálezech po opakujícím se padání z nožek. 

Jednoho poklidného večera, kdy náš okatý poklad usnul, jsem vytáhla šicí stroj, který konečně přeťal cílovou pásku a byl použit, pro co byl stvořen, tudíž k šití, místo dosavadní náplně ´´lapač prachu´´. Na našem jídelním stole vznikla první šablona, první botičky. Tenkrát z bavlny, kterou jsem si zakoupila na jeden z mých tvořivých projektů. Na podrážku jsem aplikovala protiskluz sama. První ťapky dcera přijala naprosto perfektně, prohlížela si je, hrála si s nimi a bylo vidět, že ji na nožkách padnou jako ulité a proto si je ani nesundala a díky gumičce kolem kotníku ji ani jednou nožku nespadly. U malých dětí, kterým se klenba teprv tvoří je skutečně náročné najít vyhovující a nepadající obutí. Ťapky byly navíc skladné, tudíž v kabele plné kosmetiky na přebalování, náhradního oblečení, nezabíraly téměř žádné místo. Staly se součástí naší běžné výbavy a zaujaly nejednu maminku na našich hodinách cvičení. Všem mým kamarádkám jsem botičky musela ušít, za což jsem jim dodnes vděčná. S přibývajícím zájmem jsem začala více řešit materiál, šablony pro ušití. Moje kamarádka Barča jednou utrousila poznámku ´´to už bys rovnou mohla začít prodávat, na Fleru třeba´´. Zas tak dalece jsem nepřemýšlela a ambice na to také neměla, byla jsem spokojená máma na mateřské, co si užívá volného času mezi přebalování a vařením přesnídávek. Přesto mne to nakouslo, mrkla jsem na Fler, vystavila první Ťapky a díky TOP Výběru našeho jediného zboží jsem prodala první  kousek. Muž tenkrát dokonce uvažoval o tom, že jedny botky objedná, když viděl moje nadšení a obavu ze zklamání, že si nikdo botičky nekoupí. Od té doby jsme prodali přes 3 tisíce ručně dělaných ťapáčků. :)